AM -2. část

13. října 2011 v 20:27 | NαΣn$i S€uτ▲ |  Jiní: Aroma Máty
No... tak tu máme další část... :D "nadšenost největší" (jazyk mých milovaných spolužaček)

Matthew neměl ve zvyku vlámat se do cizího bytu, ale šla po něm Korporace, tak uvítal cokoliv. Navíc to vypadalo, že v tom domě už dlouho nikdo nebydlí.
Opatrně za sebou zavřel dveře a znaveně se svalil na gauč v obývacím pokoji.
Oči otevřel až ráno.
V lednici bylo čerstvé mléko... podivuhodné.
"Často otevíráš ledničku v cizím domě?" zeptal se dívčí hlásek.
Matt sebou trhl a otočil se. Za ním se o zábradlí opíralo děvče se sklenkou mléka v ruce a lhostejným výrazem ve tváři. "Co tady sakra děláš, holčičko?"
"Drž klapačku, Matte. Viděla jsem tě přijít."
Matt si málem odplivl. "Jsi jedna z nás?" Nečekal na odpověď. "Proč nejsi zaživa pohřbená v Korporaci?"
Dívenka upustila sklenici. "Protože moje máma se obětovala, aby mě zachránila," trpce se pousmála. "Ale já jí dostanu zpátky." Plavně přeskočila zábradlí. "Slibuju."
"Takže ty vidíš budoucnost, jo?" zamumlal. "Pročs teda neutekla, kdyžs mě viděla?"
Holka pokrčila rameny. "Jsi stopař. Pomůžeš mi mámu získat zpátky."
"A proč si myslíš, že to udělám?" zavrčel Matt.
Prohrábla si světlé vlasy. "Lidi vždycky dělají to, co já chci." Zamrkala na něj. "Jsem Inna."
Megan s otráveným výrazem poslouchala už asi čtvrtého drsně se tvářícího muže.
"Potřebuju sehnat lidi. Musím M-M dostat zpátky," připomněla mu.
"Na to potřebuješ lidi se super schopnostma," odbyl ji. "Já umím jenom proměňovat látky." Temně se zachechtal. "Vždycky si objednám vodu. A dostanu pivo."
Barman se strništěm se zamračil na mužovu adresu. "Joe mě s tím strašně štve. Dáš si něco, kočko?"
Megan mávla rukou. "Dneska budu střízlivá."
Barman protočil panenky.
"Potřebuju přesilu." Megan pokrčila rameny a usmála se.
O půl hodiny později s ještě otrávenějším výrazem ploužila ven.
Našla jednoho celkem nadějného geokinetika, ale ten by se jí hodil leda v případě, že by chtěla M-M vykoupit diamanty.
Tob si pohvizdoval a opíral se o zeď pod vchodovou markýzou. "Co tak smutně?"
"Připadá mi, že všichni lidi se suprhrdinskejma schopnostma vymřeli," stěžovala si nešťastně.
"Neboj, zlato. Ještě tu máš mě," připomněl s laškovným úsměvem a poslal jí vzdušný polibek.
"Konec světa odvrácen," zavtipkovala s poloúsměvem.
"Není zač."
Fajn, takže mám jednoho kluka, co mi pomůže, leda když se s ním vyspím, zauvažovala Megan a zamračila se. Aspoň něco.
Tob se přestal usmívat a jeho výraz byl náhle vážný. "A víš vůbec, kde je hlavní sídlo Káčka?"
Megan se skoro zahihňala. Tohle je přece všeobecně známé. "Jasně, že ne. To není nikdo."
"Na to by to chtělo nějaký stopaře..." zauvažoval. "Ale k nám žádnej nechodí."
Megan svraštila čelo. Ach jo.
"Ale... mám dojem, že tady nějakej asi před rokem jednou byl," zamručel.
Megan se k němu vrhla blíž a zatahala mu za tričko na prsou. "Kdo? Kdo?"
Potom si náhle uvědomila, co dělá a s rudými tvářemi tričko pustila. Furiantsky pohodila hlavou. "Snaž se, buď tak hodný."
"Neboj," slíbil. "No... něco na em, možná Max."
Dívka do široka rozevřela oči. No taak.
"Ale příjmení ti neřeknu, počítáš s tím?"
Zvedla oči v sloup. "Asi budu muset."
Shodila si z ramene černou ocvočkovanou tašku a vylovila krabičku Camelek.
"Pro všechny případy," usmála se. "Zkrátím si čekání."
Připálila si a zhluboka potáhla. V poslední době kouřila je občas. Nesnesla pomyšlení, že je na něčem možná závislá.
"Ne, Max ne," přemítal zatím Tob. "Marty taky ne... Že by Matt?"
Jejich pohledy se setkaly a Tob přimhouřil tmavě hnědé oči. "Dáš mi potáhnout?"
Přikývla a cigareta jí vylétla z prstů. "Děkuju."
Vyfoukl kouř a zavřel oči. "Jo, myslím, že je to nějakej Matt. Matthew, chceš-li."
"Hodně jsi mi pomohl," usmála se. "Teď mám alespoň pětiprocentní naději."
"Dobrou pamětí zrovna nedisponuju," opáčil. "Kdyby jo, vím i příjmení."
"Udělal jsi, cos mohl," oponovala mu. "Ozvu se ti, až budu plánovat invazi."
"Počítej se mnou."
A Megan si najednou nebyla jistá, co se to s ní děje.
Matt se mračil na tu zhruba dvanáctiletou holčičku, která ho pravděpodobně pozorovala, když spal.
"Řekneš mi její-" začal, ale Inna ho přerušila.
"Daria. Daria Neytová," řekla a předvedla dolíčkový úsměv.
"Štveš všechny s tím, že odpovídáš dřív, než dokončí otázku-"¨
"Ne," odsekla, ale usmívala se. "Obvykle ne."
"Ty vole," ujelo mu. Okamžitě se zastyděl.
"Zklidni se, pane Slušňák. Koukej mi říct, kde máma je, a můžeš si jí po svých." Dívenka přimhouřila oči. "Jo, a není mi DVANÁCT."
"Takže jedenáct?" škádlil jí. "Tak mám ti říct, kde je maminečka?"
"Pche," ušklíbla se. "Je mi třináct, abys věděl."
"Nevypadáš na to."
"A komu to cpeš?" Inna se na něj samolibě usmála. "Jo a říkat mi to nemusíš, už jsi řekl. Děkuju."
Matt zvedl oči v sloup. "Přestaň furt civět na to, co udělám."
Jen lehce zavrtěla hlavou. "Trhni si."
Potom se hbitě vrhla do rohu pro koště a zametla střepy ze sklenice.
"Proč tě teda zaskočilo, že jsem-"
"- se ptal na mojí mámu?" doplnila ho. Zadívala se hnědýma očima někam do minulosti. "Vidím věci, ke kterým se lidi rozhodnou. A navíc to nesleduju pořád. I mě se často stane, že mě někdo překvapí, víš?"
Nečekala na odpověď a vyletěla po schodech nahoru.
"Hej, kam jdeš?" vyjel za ní Matt.
"Trhni si," dolehlo k němu ztlumeně z horního patra.
Vyběhl za ní a našel jí v jednom z dětských pokojů, jak rabuje zásuvky. "A tohle nosíš?" podivil se, a vylovil volánkové pastelově růžové šatičky. "A netrhnu si," odsekl předem.
"Tohle není můj dům, ty pako," zabručela Inna. "Už dva roky se pohybuju sama. Po Státech."
"Hmm," zašklebil se. "Vsadím se, že ti za to ta holčička moc nepoděkuje."
"Pitomečku."
"Zlodějko."
"Náhodou, většinu oblečení jsem si-" zadrhla se. "Sehnala sama."
"Ahá," ušklíbl se. "Slečna Já Vím Všechno krade."
"A co ty," vyjela na něj rozzuřeně. "Našel sis snad brigádu? ,Dobrý den, rád bych myl auta, ale patřím k jiným - snad to neva´?"
"Ale- no, to je jedno. Co to vůbec děláš?"
"Pakuju se," zamumlala a ani nezvedla oči. Většina oblečení byla černá. "Lenna se sem chystá."
"Lenna?" zabručel. "A kdo to jako je?"
"Čúza, chceš-li znát můj názor." Inna se ošklivě zašklebila. "Je z Korporace, a byla to ona, kdo dostal mamku. Všichni odtamtud s ní jednají v rukavičkách, ale já bych jí přála změnu."
S těmito slovy vyndala z šuplíku, před Mattovýma zděšenýma očima, pistoli a nabila ji.
"Jenže nejde sama," pokračovala. "Takže Akci Pomsta odložím na jindy."
"No jasně, ale co já?" ohradil se Matt, jen co se vzpamatoval z pistole v zásuvce. "Kam teď půjdeš ty?!"
"Hádej, pitomečku," odfrkla si Inna. "Vždycky jsem chtěla vidět LA."

A........... (velké napětí)
tady oddělujeme odstavcem a zase se soustředíme na někoho jiného, konkrétně na novou postavu. I když ne tak docela novou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama