Stráž - 1. kapitola - Cukrblik

29. února 2012 v 11:28 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž

Začátky jsou hrozné. :D


Tak jo, říkám si tiše v duchu, když stojím před monstrózní budovou školy. Fajn, Arie. Jsi tady. Zpátky v troubě. To přežiješ.
"Dovolíš," protáhne lhostejně neznámý chladný hlas. "Rád bych prošel."
Nebere si servítky, popadne mě za rameno a odstrčí.
"Ty bláho," rozplývá se Christine Garpová, která mě už stačila dohnat. "Kdyby mě takhle vzal, rozteču se jak zmrzlina."
"Hm?" na to já. "Další novej objev?" Připsat poznámku do SCZ, napsala jsem si do imaginárního diáře.
"Ne, moulo," odsekne, stále ještě zamilovaně zírající na dveře, za kterými jí před malým okamžikem zmizel ten drzej idiot. "Tohle je přece Shad." No jasně. Okamžitě si vzpomenu na náš rozhovor před pár dny - je to propadlík z New Yorku. Cigarety a tráva z něj táhnou na sto honů. Lepší možnost prožít druhák si ani neumím představit.
Vyprsknu. "Kecáš. Na takovýho dementa nemůžeš bejt ujetá ani ty, proboha."
"Chrm," pokrčí uraženě rameny. "Možná, ale mě je vnitřek jedno. Hlavně, že má tak hříšný tělo, že by ho měli zavřít. Vrr."
Protočím panenky, ale argumenty si nechám pro sebe. Škoda řeči. Její věc.
Vejdeme do školy a zahodíme na chviličku zájem o druhé pohlaví. Vybereme si skříňky a ještě o přestávce na ni lepíme plakáty. Pak poodstoupíme a kriticky prohlížíme své dílo.
Sice se náš vkus celkem liší - já dávám přednost rockové muzice a dramatům před romantickými komediemi podkreslenými popem, ale...
Moje konstatování: nejsme zas až tak MOC odlišné.
Ve třídě si sedneme vedle sebe do předposlední lavice, stejně, jako loni - sedám si tak na každou hodinu, co máme společnou. Má to sice podle Christie jedno velké mínus, protože je to celou třídu od Shada; ovšem já nehodlám porušit tradici, kterou dodržujeme celou dobu, co spolu chodíme do třídy.
Školu nenávidím, abyste byli v obraze. Mám okamžiky, kdy bych radši skočila z okna, než abych se dobrovolně na další rok nechala zavřít do krabice.
Jedna z věcí, které mě na tom štvou, je vyvolávání jmen. Protože svoje jméno opravdu nemám v lásce.
Učitelka angličtiny, slečna Riversová po zvonění na snědých opálených nožkách ladně dohopká do třídy, složí desky na katedru, postoupí na vyvýšené podium před tabulí a zatleskala rukama, aby upoutala naši pozornost.
Zatímco hovoří o náplni nového školního roku(napadá mě přirovnání hmota bez chuti), křusnu hlavou o desku lavice a tupě zírám na špičky černobíle pruhovaných balerínek z tržnice.
O deset minut později začne vyvolávat jména. Zvednu oči ke stropu. Moje jméno říká vždycky až jako poslední.
Dávám pozor, leda tak když zavolá Christie. A pak nic...ignorace...apatie...
A konečně... "Websterová, Arianne...?"
"Zde," řeknu tiše.
Čekám, že bude následovat diskuze o slohovkách a podobně, ale ona řekne ještě jedno jméno.
"Zippe, Sebastian." Riversová zvedne pohled od lejster. "Nový přírůstek."
Shad v poslední řadě u okna trhne rameny. "To jsem já."
Skvělý. Nic vám nepozvedne sebevědomí víc než fakt, že zjistíte, že už doopravdy nevíte na čem jste. Nejste si jistí už ničím, ani počtem jmen v pořadníku.
Musím přiznat, že z mého místa vzadu vypadal docela dobře, s tím krutě namakaným tělem, ale zase to nepřeháněl, jestli chápete, jak to myslím.
V průběhu hodiny se otočí a zadívá se přímo na nás. Chris se rozesměje z mně naprosto neznámých důvodů.
Shadovy a moje oči se setkají a já mám poprvé možnost prozkoumat jeho obličej, ač z dálky. Jeho duhovky mají nádherně oříškově hnědou barvu, odstín jeho vlasů je jen o chlup tmavší. Typická tvář nebezpečného sexy záporáka z filmu. Tudíž nic pro mě. Když zachytí můj pohled přimhouří oči a řekne...
"Na co čumíš?"
Překvapeně zamrkám a vrátím se ke studování mých bot. Nemám v plánu nikoho ze třídy, ani Chris, otravovat popisem toho, co jsem ucítila, když jsem se podívala do očí Shada/Sebastiana Zippa. Bylo to jako, a já vím, že je trapné to říkat, nějaké spojení. Hrozně divný pocit. Jako kdybych toho otravného kluka znala...
"Tak nic," zamručí zklamaně Christie, když se ke mě přidá na oběd. Zastavila se patrně u Darii, aby zjistila nejnovější drby.
"Co nic?" opáčím.
"Shad. Není to hoper." Musím se smát. Jenom Chris může z módního stylu udělat tragédii. Na hopery je děsně ujetá. Odjakživa.
"A co je teda zač? Emo? Gothic? Edward Cullen?" vyzvídám.
Mávne nad mými trapnými pokusy o vtip rukou. "Vlastně je to," dramaticky ztiší hlas, "hulič."
"Co?" vyprsknu. Jsem nedůvěřivá. Mám právo být. Ale slíbila jsem si, že tu vzpomínku pohřbím hluboko uvnitř sebe.
Chris se jen uculí. I když si prožila prakticky to samé, co já, dokáže si s tím nedělat hlavu. Často jí závidím.
"Ty chceš tímhle cukrblikem dát najevo, že i když se Zippe zcela očividně jeví jako průšvihář, máš o něj pořád zájem?"
"Nebezpečí mě vždycky přitahovalo," odfrkne si. To není tak docela pravda. Co si pamatuju, jejím nejnebezpečnějším klukem byl týpek, co na golfu v Ibisu uhodil nějakého padesátníka holí do nohy.
"No," pokrčím rameny, "máš právo být svobodná, ale je to tvůj cíl. Pamatuj si, že jsou tu i lidi, kterým by vadilo, kdyby ses dostala do potíží."
"Zklidni hormon, Arianne," sykne a já vidím, že je už trochu naštvaná. "Ještě jsem s tím pitomečkem ani nemluvila, tak mi nedělej maminku. Naše pravidla neignoruju. Kámoši vždycky na prvním místě."
Do mého zorného pole se mi dostane Shad a dvě roztleskávačky, se kterými mám francouzštinu. Holky, tuším jménem Kaitlin a Kylie, se přihlouple hihňají a mávají upravenou hřívou. Z té dálky to nevidím moc jasně, ale mám dojem, že se tmavovlasá sestřička Barbie Kylie se Shadem přetahuje o svou růžovou mikinu.
Chris se otočí, aby věděla, na co tak zírám a pohrdavě si odfrkne. "Lidi jako on potřebujou složitou osobnost. Někoho, kdo si umí zavázat tkaničky."
S těmi slovy vstane od stolu, uhladí si světle hnědé zvlněné vlasy a rázným krokem pokračuje ke stolu roztleskávaček. Pozoruju ji, napjatá, co udělá.
I když Kaitlin nemluví příliš hlasitě, slyším, jak Christie odkazuje do patřičných mezí. "Promiň, neznámá holko, ale tenhle stůl je pro lidi s velkým L. Což ty nejseš. Takže pardon, ale najdi si nějakej pro svoji kastu." Blonďatá mrcha zamává řasami a afektovaně zamává na rozloučenou.
Mám toho dost. Všechny roztleskávačky po celé roky, co na West Palm Star chodím terorizují veškeré školní osazenstvo - včetně mě a Chris.
Vstanu od stolu, nechám naše tácy s jídle nehlídané, tudíž už se pravděpodobně nenajím a mířím ke stolu vyvolených.
"Víš," zacukruje Chris(ignorujíc můj zamračený pohled) na Shada, který ji pozoruje těkavýma očima naprosto bez výrazu. "jsi tu novej, a tak mě napadlo, že by se ti hodilo, kdyby se tu našel někdo, kdo tě provede."
"No," zabručí ten nafoukanec. "vlastně už mě to nabídla tady Vivian," jmenovaná probodne Christie nepřátelským pohledem, "ale bylo by fajn mít vedle sebe dvě hezký holky místo jedný."
Zamrkám. Jeho nafoukanost mě tak šíleně ubíjí, že radši nic neřeknu a jenom Christie odtáhnu zpět k našemu stolu.
"Co ti kurník je?" sykne podrážděně, když mi vytrhne ruku a pokračuje o půl kroku přede mnou. "Doprdele! No to je fuk, ale kvůli tobě budeme bez jídla!"
Jak jsem předpokládala, prakticky všechno z našeho stolu zmizelo. Jediné, co nám milí spolužáci nechali, byla růžičková kapusta na Christiině tácu.
Rozzuřeně na to zíráme a po jídelně se pomalu šíří smích. Najednou cítím takové nutkání, že vím, kdo to ukradl.
Hledej u stolu roztleskávaček, samozřejmě.
Kylie Cooková zachytí můj pohled, sevře ruku pěst a zvedne nahoru palec. K tomu ukazuje na MOJI krabičku čokoládového mléka, za kterou jsem utratila dolar padesát.
Přemrštěná cena byla zřejmě způsobena kvalitou a značkou, která měla jméno - ale taky byla jediným minusem mého oblíbeného nápoje. Už proto jsem se ho nehodlala vzdát.
Vykročím ke Kylie. "Vrať mi to mlíko."
"Aby se nepodělala," ušklíbne se na mou adresu. Tváří se ale kapku nejistě - není totiž žádným tajemstvím, že dělám bojová umění.
"Mně by se to nestalo," ujistím ji a doufám, že jí stejně jako mě vytane na mysli jedna droboučká vzpomínečka z dob, kdy jsme ještě společně chodily na základku.
Podle toho, jak se zatváří hádám, že ano. Jen tak, zkusmo se po ní oženu, ani nemám v plánu se jí dotknout. Ale přesně tak jak očekávám, začne vřískat, když se moje dlaň zastaví cenťák před její nalíčenou tváří.
"Tys mě chtěla uhodit!" zuří vzteky a celá jídelna se seběhne kolem nás dvou.
"Ale jdi," ušklíbnu se. "Nedotkla bych se tě - nerada bych ti zničila nový obličej."
Slečna Riversová, která má čirou náhodou dozor v jídelně dojde k nám a nespokojeně nás obě přejede pohledem.
"První den školy, a už zase máte problémy? Arianne," sjede pohledem na mě, "myslela jsem, že ses po té, ehm, rvačce už uklidnila a naučila se ovládat své emoce."
Sklopím řasy a kajícním tónem se omlouvám. Ne, že bych to myslela upřímně. Hned jak odvrátí zrak, probodnu ji vzteklým pohledem. Co loni nastoupila, zdá se mi, že tuto profesi využívá k sekýrování nevinných(!) studentíků.
Riversová se otočí na Kylie. "A pokud jde o tebe, Kylie, měla jsem dojem, že po tom incidentu s prasečím hnojem tvé potíže se školním řádem skončily."
Kylie vzpurně obrátí zrak. "Taky že jo! Žádnej podělanej řád jsme ani jedna neporušily. Ještě uvidíte." S těmi slovy vydusá z jídelny a nezapomene prásknout dveřmi.
Její reakce se mi líbila. Byla, no, sice nafoukaná, ale taky jsem v ní spatřila záblesk inteligence. Možná.
Slečna Riversová se netváří pobouřeně. Potutelně se usmívá.
"Co budeme dělat dneska?" ptá se Christie, když si po obědě strkáme učebnice do skříněk.
"Já myslela, že chceš toho, kašly, kašly, kluka provýst po škole...?"
Chris se ušklíbne. "Přece si nemůžeš myslet, že bych v pekle zůstala o hodinu déle! Provedu ho... možná zítra."
"Aha. Hm. Mohly bychom jít třeba do kina, nebo tak něco."
"Promiň," omluví se Chris a pokrčí rameny. "Jsem švorc."
Zaúpím. Christie a já jsme si tak trochu... vyrazily o prázdninách a samozřejmě se to s naším štěstím provalilo. Christiina maminka jí zatím odepírá kapesné. Mrzutý.
"Arie?" poklepe mi na rameno ruka s upravenými nehty. (francouzská manikúra a malinké kytičky) "Můžu na momentíček?"
"Kylie?" pozvednu obočí. Naposledy mě oslovila takhle slušným tónem když jsme chodily do školky - aby mi vzápětí rozplácla o obličej špenátový chlebíček.
Andílek v uniformě roztleskávačky mě vede na dámské záchodky a Chris nás přitom vyjeveně sleduje.
"Mám minutku," vysvětluje Kylie, "než mi začne trénink."
"Čekám."
"Všimla jsem si dneska, že cítíš k tý pseudoučitelce podobnou averzi jako já."
Zakroužím zápěstím. "A z toho plyne?"
"Myslím, že bychom mohly na malý moment uzavřít příměří. Pokud mi pomůžeš tu mrchu vyštípat ze školy."
"Ale, ale. Jedna potvora chce vyhodit druhou?" ušklíbnu se. "Nezlob se, ale s lidmi jako jsi ty já mír udržovat nebudu."
"Drž hubu," zavrčí vztekle. "Jsi chytrá, Arie. A lidi jako jsi ty potřebuju."
"Proč nenaverbuješ svou blonďatou přítelkyni?" navrhnu a hraně se plácnu do čela. "Ach, promiň! Ty chceš někoho inteligentního..."
"Jo, inteligence," souhlasí a ignoruje zbytek toho, co jsem řekla. "Kait by do toho nešla."
"Takže," vydechnu. "Shrnu to. Chceš po mě, abych ti pomohla vyhodit jednu učitelku ze školy a potom mě zase v klidu bodneš do zad?"
"Arianne." Je to asi poprvé, co tímhle tónem vyslovila moje jméno. "Ona není dobrej člověk. Věř mi."
"Jak si ten vyhazov představuješ?"
"Je tohle dohoda?" odpovídá Kylie otázkou.
Znova si vydechnu. "Já ještě nevím. Je to divný, chápeš?"
"Já jen že... tu už moc dlouho nebudu," zamumlá. "Takže jsem chtěla, aby tu byl někdo, kdo to dokončí, kdybych to nestihla."
"Ty měníš školu?!" Rozsvítí se mi očka.
"Něco takového."
Zamyslím se a nakonec kývnu. "Tak jo. Ok. Je to šílený, chtít někoho vyhodit jen proto, že je nepříjemnej. Ale jak chceš. Myslím, že bych ti s něčím možná mohla pomoct. Ale tvoje slovo má větší váhu, než moje, Kylie. Ty mě nepotřebuješ."
"Když myslíš," řekne zklamaně. "Ale kdyby něco, můžu ti říct?"
Povzdechnu si. "Jo, Kylie. Můžeš mi říct, kdybys s něčím potřebovala pomoct."
"Díky, Arie!" S úsměvem zadostiučinění vyběhne směrem k tělocvičně.
"Co chtěla?" ptá se Chris, když s dosud zaraženým výrazem přijdu k našim skříňkám.
"Co?" odpovídám nepřítomně - okamžitě se ale vzpamatuju. "Já ani nevím. Je divná. Přišla mi jak... zhulená?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama