Stráž - 4. kapitola - Ochránkyně - 1. část

8. dubna 2012 v 21:31 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž


Fajn. Okamžitě se rozhodnu, protože peníze nám přijdou vhod. Župan vyměním za jednoduchou košili s dlouhým rukávem a přiléhavé černé džíny. Mrknu na hodinky. Jedna v noci. Nevím, jak zabít čas, tak zapnu notebook a jen tak brousím po internetu. Sjíždím Wikipedii, Twitter, potom se mrknu na díl Griffinových a uznám za vhodné vyrazit. Přehodím si přes rameno plátěnou tašku. Zamknu dveře od ložnice a vylezu svým oblíbeným oknem. Vezmu si Christiino auto a co nejpotišeji(pokud to jde) vyjedu od domu a pak ven z Ibisu.

Zaparkuju Citroen na parkovišti pro studenty(je to divný pocit, jak je to prázdné...) a za pět dvě už stojím před Irvingovou sochou. Sleduje mě s knihou a perem v ruce.

Uběhne pět minut.

"No ne," zašeptá znenadání někdo za mnou. "Ty jseš tu dokonce dřív, než já."

Otočím se. Tmavovlasá dívka má na sobě černou mikinu s kapucí(na hlavě) a stejně jako já tmavé kalhoty.

"Prachy," řeknu stroze bez pozdravu. "A proč jsi chtěla, abych přišla."

"Pomalu," zvedne Kylie ruce před sebe v gestu "stůj". "Já jen chci, abys hlídala, jestli někdo nejde. Potřebuju krytí."

"Ty peníze, Kylie." Nenechám se obalamutit.

Podává mi obálku. "Sto doláčů. Jednou tolik pak."

Rozlepím ji a ve světle mobilu zkontroluju obsah. Sto dolarů, jak řekla. To ale nevysvětluje, proč je ochotná tolik zaplatit za nějakou stráž. "Co se vlastně děje?"

"Já..." Kylie si povzdechne. "Musím něco dostat z kabinetu Riversový."

"Teď?!" syknu. "To bys nemohla počkat... já nevím! To nechápu."

"Já vím," usměje se. "A to je dobře, Arie."

"Co od ní potřebuješ?" ptám se.

Kylie pokrčí rameny. "Nějaký listiny."

"Ale-"

Přeruší mě zataháním za rukáv košile. "Chci to mít z krku, takže pojď!"

"A-ale co kamery?" vyhrknu.

Pohrdavě si odfrkne. "Copak nevíš, že jsou na noc vypnutý?"

Dojdeme k jednomu z postranních vchodů do školní budovy. Kylie beze slova vytáhne z kapsy svazeček klíčů a jeden strčí do zámku. Trochu to cvaká, a pak jsou dveře odemčené. "Kdes to vzala?!"

"Kde asi?" odsekne a otevírá dveře. "Ukradla jsem je školníkovi."

Kráčíme spletencem chodeb. Pak se zastavíme u dveří do kabinetu Amelie Riversové. Kylie použije jiný klíč a cesta dovnitř je volná.

"Fajn. Teď tu hezky hlídej a já se vevnitř kapku porozhlídnu." S těmi slovy mě Kylie opustí a s baterkou vstoupí dovnitř.

Postávám vedle kabinetu, koukám nalevo i napravo. Nudím se. Slyším, jak Kylie šustí papírem, přehrabuje se učitelčinými věcmi.

Za chvíli chodbou tiše zazní Kyliin vítězoslavný výkřik. "Mám to!"

Pak znovu rámusí, asi všechno spěšně urovnává a za okamžik vyjde ven s ruličkou jakýchsi papírů v ruce.

Podá mi ty podivné dokumenty. "Podrž to, já zamknu."

Bleskově zamkne a já ve tmě za vzdáleného svitu baterky rozeznám jen pár jmen a čísel. Jsou to jména mých spolužáků i jména cizích lidí. Než stihnu rozluštit víc, papíry mi zase sebere.

"Honem, jdem!" štěkne Kylie a zase mě táhne chodbou - tentokrát ven.

Venku se usadíme pod Irvingem.

"Co to je?" ptám se, ukazujíc na pevně stočené papíry v její ruce.

Povzdechne si. "Už jsem ti to říkala, Arie. Důležitý listiny. Fakt moc důležitý."

"To mi došlo. Ptám se, co na nich je."

"Fakt bych ti to moc ráda prozradila, ale nemůžu. Už tak jsem v pěkný kaši," odpovídá se zoufalým výrazem ve tváři.

Zamrkám. "Proč nemůžeš?"

"Protože... by to pro tebe nebylo bezpečný, a já nechci mít na svědomí něčí život, kromě toho vlastního." Nikdy bych si netipla, že osoba jako Kylie bude schopná říct něco takového.

Mlčím.

"Ale jedno ti prozradím, nikdy nenech Riversovou, aby tě přesvědčila o svý nevinnosti. Nikdy, rozumíš?" varuje mě Kylie.

"Jasně."

Kylie pokývá hlavou. "Fajn, tak to by bylo. Takže už zbývá jen jedna věc, co musím udělat..."

Z levé kapsy mikiny vyloví zapalovač. Rozškrtne plamen.

"Kylie, co to-" vyhrknu bez přemýšlení.

"Ticho!" okřikne mě. "Tuhle chvíli si neuvěřitelně užívám, tak mi to nekaž."

Podrží roličku nad plamínkem a ruku se zapalovačem pozvedne k nebi.

Fascinovaně sleduju, jak ty papíry, které Kylie z neznámého důvodu nenávidí, olizuje oheň.

Stravuje je.



"Arie, ty jsi v noci nespala?" ptá se máma v sobotu u snídaně. "Máš strašný kruhy pod očima."

Chrrr. "Co? Ne. Moc mi to nešlo, jsem úplně groggy."

"Vypadáš na to." Candice usrkne hruškového džusu. "Cos dělala, četla si s baterkou pod peřinou?"

"Jo, jasně," odpovím se sarkastickým úsměškem a nasypu si do bílé misky pořádnou porci medových kroužků a zaliju je polotučným mlékem. "A ta knížka, co jsem četla se jmenuje Dějiny politiky států amerických."

"Jistě, to k tobě sedí," odpoví máma, prohrábne si peroxidem odbarvené vlasy a otevře si u stolu nějaké bulvární noviny.

Stisknu rty, protože místo aby se pořádně najedla, vzala si ke snídani jen šálek turecké kávy. "Mami, snídaně má být nejvýživnějším jídlem dne. Tímhle a cigaretou si leda tak extrémně podráždíš žaludek."

"Jasně." Candice si ukousne krajíčku bílého toastového chleba skrovně namazaného margarínem. "Ničíš se, Sally."

Před pár lety, asi když jí bylo tak jako mě, se Candice rozhodla, že bude mámě klidně říkat jménem. Když si vzpomene.

"Neříkejte mi, jak mám žít, vy dvě," houkne podrážděně máma a skryje se za hradbou novin.

Společně s Candice se rychle a v tichosti nasnídáme za doprovodu nerovnocenné občasné konverzace s mámou.

"Co máš dneska v plánu?" ptá se mě, když jdeme vedle sebe do chodby vedoucí do prádelny a našich pokojů.

"Musím dojet s Christiiným autem ke Christie," odpovídám. "I když bych radši zalezla do postele, jenže mámě nechci nic vysvětlovat. Pro jistotu."

Candice pokývá hlavou. "A pak, zůstaneš u ní?"

"Já nevím... proč se tak blbě ptáš? Nikdy ses nezajímala o to, co dělám...?" Probodávám ji očima. "Co máš v plánu?"

"Co tě to zajímá?" řekne přezíravě. "Chci strávit hezkej den s Tobym."

"Myslíš jako TEN den?" vyjedu na ni překvapeně. Já vím, je jí už sedmnáct, ale stejně...

"Asi ano." Candice spokojeně dál hází světlou hřívou. "Jen musím ještě vystrnadit mámu."

"Jak to chceš provýst?"

Pokrčí rameny. "Počítám s tvým helfnutím."

"Ale mě nic nenapadá!" namítnu.

"Vždycky něco vymyslíš, ty naše malá chytrolínko," odfrkne si. "Znám tě." Poklepe si na nos a zmizí ve svém pokoji.

Sedím na své posteli a přemýšlím o službičce pro Candice. Máma je co se týče těchto věcí bohužel dost prozíravá, takže budeme potřebovat neuvěřitelně inteligentní myšlenku.

Zrak mi padne na taštičku s mým kosmetickým vybavením, kterou mám položenou na toaletním/psacím stole. Jedna ze Sallyiných slabých stránek je její vzhled. Neumí vynést ani odpadky bez makeupu, pudru, tužky, řasenky a podobných věcí. Mohla bych se třeba zmínit o nějaké úžasné příležitosti v nákupním domě. S trochou štěstí nějakou poblíž i najdu.

Hodinu do oběda strávím surfováním po internetu a nakonec objevím něco, co docela vyhovuje mým požadavkům.

Jdu k sestře do pokoje. "Can, napadlo mě něco, co bysme mohly udělat."

Zrovna si žehlí vlasy, proto pečlivě odloží zajištěnou žehličku na stůl, než odpoví. "Jo? A co?"

Vyložím jí svůj primitivní plán.

"Bezva. Kdy se o tom chceš ale zmínit tak, aby jí to nepřišlo podezřelý?"

"Kdy asi, blondýno," odseknu s povytaženým obočím, abych jí dala najevo, jak moc mě její intuice zklamala. "U oběda, to je jediná možnost."

Od další konverzace nás vyruší mámin libý hlásek. "Candice! Pojď nastrouhat sýr!"

"Už jdu, mami."

"Arie, připravíš talíře a příbory!"

"Jasně, mami."

První chod, zeleninová polévka s písmenky, proběhne tiše, téměř bez mluvení.

U špaget s italskou rajčatovou omáčkou mě Candice, sedící naproti, kopne do holeně.

"Tak," nadhodím a mnu si bolavou končetinu o nohu stolu. "Co máte všichni dneska v plánu?"

"Já," odpovídá rychle Candice, "strávím odpoledne ve společnosti filmů u Natalie. Chudinka, dostala rýmu a kašel."

"Co se mě týče," říká máma, "ještě nevím. Ale nějak se mi dneska nechce. Co ty, Arie?"

Protáhnu zklamaně obličej. "Budu se starat o Chris. Dostala nějakou střevní chřipku. Ach jo. Víte, chtěla jsem jet odpoledne do centra. Koná se tam nějaká akce, proměny, rady v líčení, kosmetika za nízký ceny a tak. Škoda."

"To zní skvěle," ocení rychle Candice a blýskne úsměvem. Namotá na vidličku špagety a elegantně je vloží do úst. Nechápu, jak to dělá.

"Hmm..." Máma přemítá. Candice mě znovu nakopne, tentokrát jemněji. Je mi jasné, co chce naznačit. Ryba zabrala!

"A kde to má být?" Úplně vidím, jak jí v hlavě šrotují ozubená kolečka. "Že bych tam zašla a něco koupila... pro vás..."

"To by bylo moc milý!" Candice znovu odhalí v úsměvu zuby.

Podám jí přesné údaje, předem naučené nazpaměť. Kde, kdy, kdeže, kdyže.

"No, půjdu se asi připravit," oznámí nám spokojená Sally.

"Bravo, ségra, bravo!" skládá mi svým stylem komplimenty Candice. Připojí krátký potlesk. "Ale doufám, že to trvá do večera."

"Jasně," kývám hlavou. "Je to spojený s koncertem nějaký... ženský, nijak zvlášť známý. Ale trvá to do deseti, nebo jedenácti."

"Bravissimo! Půjdu zavolat Tobymu."

Povzdechnu si. Připadám si ještě vyčerpanější, než když jsem se v noci(ale skoro ráno) uložila ke spánku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ca$h Ca$h | Web | 8. dubna 2012 v 22:51 | Reagovat

Vždycky jsem chtěla být originální, díky :)*

2 Joy Joy | Web | 12. dubna 2012 v 18:11 | Reagovat

Mňa občas tiež prepadne básničková chvíľka. Ale väčšinou to končí v rozepsaných. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama