Stráž - 3. kapitola - Večírek

6. dubna 2012 v 17:23 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž



"Propána Arie!" vyjekne Chris, oblečená do černých minišatů jednoduchého střihu, které jsou ale rafinovaně zdobené velkými svítivě žlutými kruhy, když se konečně vyhrabu z domku, abych mohla nastoupit do jejího bílého Citroenu. "Vypadáš naprosto skvěle."

"Can se na mě vyřádila," vysvětluju s kyselým výrazem, když se pokouším nastoupit tak, aby celý Ibis neviděl moje kalhotky. "To, co k tobě teď nastoupilo, nejsem já."

"Nevděčnice," prskne Candice. "Měla bys mi líbat ruce."

"Ach bože, proč se tyhle dvě narodily jako sestry?" zvedá Christie oči k nebi. "Tyhle šaty jsou ale naprosto perfektní," pokračuje. "Odkud jsou?"

"Z outletu," odpovídám stručně. "Candice mi chtěla vnutit i její jehly, ale na těch bych ani nepřešla po chodbě. Já a podpatky, to není dobrá kombinace."

Vzala jsem si svoje společenské sandálky, černé od Kennetha Colea(jediný kousek, který od někoho slavného mám - dárek od strýce), bez podpatku - zdobené malými rafinovanými růžičkami ze zipu.

"Je to jen věc cviku," pokrčí rameny moje sestra. "Ale měly byste už jet, protože jinak přijdete tak pozdě, že to ani cool nebude."

Za jízdy si vzpomenu na dnešní události a chci znát jejich průběh. "Tak co, užila sis to s Vivian a Shadem?"

"Ani se neptej," zabručí Christie mrzutě. "Celou dobu se pošťuchovali a já pro něj byla asi tak zajímavá, jako školní tabule."

"Holt ses neměla přehmátnout, když jsi dala Kylie do jídla to projímadlo," poukážu.

"Na to jsem myslela celé odpoledne!" odsekne rozčileně.

Radši už mlčím.



"Ahoj Christie, ahoj Arie!" vítá nás Sasha po vchodu do jejich domku. "Páni, máš úžasné šaty, Ari!"

Sklopím oči a prohlížím si temně fialové krátké šaty nad kolena s nařasenou sukní, přepásané černým páskem. "Díky. Ty mi, ehm, dala Candice."

"Jsou nádherný," chválí Lizzie Howardová. Je to naše dobrá kamarádka, i když je to tak trochu ten typ jako Shad. Cigarety, chlastačky, hulení - to je její. "Zdůrazňujou ti křivky."

Zatímco děkuju Lizz, Christie zalapá po dechu. "Hádej, kdo je tu!"

"Kdo?" otáčím se za ní. "No jasně. Skvělý, teď se mám složit?"

Shad drží sklenici něčeho světlého, asi šampaňského - ale může to být i aperitiv nebo cokoliv jiného. Baví se s Kaitlin, která vypadá v růžových šatech s objemnou sukní jako almara.

"To je moje příležitost. Další příležitost!" mne si ruce Chris.

"Kdo to je?" natáhne krk Lizz, která s námi nechodí do školy. "Páni, vypadá dobře."

"Propána krále, co máte všichni s tím Shadem?" vyprsknu, zatímco jí to Chris vášnivě vysvětluje. Štve mě, že kde se objeví, tam jsou z něj všichni celí pryč.

"Pojďme za ním, Ari!" škemrá Christie. "Prosím."

"Jo, pojďme. Aspoň nás můžeš seznámit," poznamená Lizz.

"Jo, jasně. Klidně. Ale já se s ním bavit nebudu, protože je to pitomej vymaštěnej frajírek, co-"

"Pokračuj," ozve se za mnou lenivě. "Ale jestli budeš mluvit takhle nahlas, tak tě uslyší."

Otočím se. "Kylie. Ahoj..." Proč Sasha pozvala samé lidi, které nemám v oblibě?!

"Dáš si něco?" nabízí mi, jako kdyby byla hostitelka. Má červené koktejlky ze saténu, které vypadají spíš jako spodní prádlo. "Pivo? Víno, máme červený i bílý? Nebo něco tvrdšího, vodku, becherovku - řekni si...?"

"Kdy ses jmenovala správkyní tekutin?" opáčím.

"Od té doby, co jsem obstarala všechny zásoby," odsekne. "A dělejte, berte si! Nemám v plánu tahat to všecko domů."

"Výborně," zamne si ruce Lizz. "Já si dám tu vodku, Kylie. Nejlíp kapku ředěnou džusem - pomerančovým."

"Zneužíváte mé dobré vůle," zasyčí popuzeně, ale dá Lizzii, co po ní chtěla.

"Já a Arie chceme každá malý pivo," objednává si s úsměvem Chris a pohodí ohonem hnědých vlasů.

"Já černé," dodávám. "Jestli teda máte."

Když se ke Kylii nakláním, abych převzala naše sklenice(Christie a Lizz už odešly za Shadem), tiše prohodím. "Jsi v deváté třídě. Jak se ti povedlo tohle všechno obstarat?"

"Hlavní jsou prachy, slečno Websterová," odtuší s přezíravým úsměvem. "Hej, ty tam!" houkne na někoho znenadání. "Vem to za mě, už mě do nebaví."

Protočím panenky. "Určitě jsi do toho přimíchala rohypnol, protože jinak nechápu, proč sis na chvíli vyzkoušela roli obsluhy."

"Nic neslibuju," zavrká a odkluše ke Courtney. Šaty si sladily.

"Vaše pivo," podávám sklenici Chris s kyselým úsměvem. "Ještě nějaká přání?"

"Bezva, černý," zvolá vítězoslavně Shad a natáhne se po mém pití. "To miluju." Naprosto nestoudně ho vezme do ruky a pořádně se zhluboka napije.

"Páni," zabručí s široce otevřenýma očima Christie. "Tohle bude zajímavé."

"Dej to sem," štěknu a sklenku mu vytrhnu. Trocha piva mu šplouchne na tričko s jamajskou vlajkou. "To je moje. Když se chceš napít, vem si svý."

"Havaj, dáámo," protáhne tím svým arogantním hlasem a mně dojde, že má dost upito. Stejně jako měl ten večer Diego. Zavřu oči a pevně stisknu víčka. Vzpomenu si na to každý večírek. A pokaždé se to snažím potlačit.

Kaitlin zamžiká nalíčenýma očima. "Jdu si pro další. Chceš taky?"

Shad se pořádně protáhne a zívne. "Vodku. Flašku. Je tady děsná nuda. A rychle, proboha!"

Radši si pořádně loknu piva, abych zdusila počet nadávek, které bych mu chtěla říct. Jestli něco fakt nesnáším, tak je to arogance.

Kaitlin odklopýtá na deseticentimetrových podpatcích a opravdu je vmžiku zpátky.

Zhluboka vzdychnu.

Lizz šťouchne do Christie, která vyprskne pivo na podlahu. "Sst!"

"Eh!" rozvzpomene se Chris. "Tohle je Lisabel-sakra!"

Au. Lizz jí uštědřila kopanec do kolene. "Jsem Lizz. Svoje celý jméno nesnáším. Odkud jseš?"

"Z New Yorku," odpoví Shad znuděně a než pokračuje, mohutně si lokne z lahve vodky. Ruské. "S tím jménem vítej v klubu."

"Jakej je New York?" zajímá se Lizz.

Shad pokrčí rameny. "Celkem ujde. Dá se tam sehnat dobrej matroš."

"Máš něco s sebou?"

Poprvé za celou dobu se usměje. "Že se ptáš, holka."

"Tohle slyšet nemusím," stěžuju si šeptem Chris, zatímco Lizzie vyzvídá, kolik si Shad účtuje, jestli bydleli na Manhattanu, proč se přistěhovali a tak dále a dále...

"Mhm," na to ona. "Ale co se dá dělat, Lizz těmahle věcma žije."

"Je to cvoklý."

"Lidi, lidi!" ozve se hlas Sashi, zesílený mikrofonem od karaoke. "Kylie a Shad byli tak milí, že nám pomohli obstarat vodnici! Takže kdo má zájem..."



Kolem půlnoci je skoro celý dům zhulený, promiňte mi ten výraz, jako kráva.

Sedím na pohovce, jako jedna z mála s čistou hlavou, protože po tom jednom malém pivu jsem pila jen light colu; vodní dýmku jsem si také odpustila. O nohy se mi opírá Christie a tiše se chichotá. Lizz spočívá hlavou na Shadově rameni, před sebou mají zpola plný kbelík na zvratky.

Kaitlin skáče s Vivian na trampolíně a hlasitě u toho výskají.

Kylie a Sasha znuděně pohupují nohama, jak tak sedí na barovém pultíku. Nemá smysl snažit se uklízet, protože dokud lidi neodejdou, vždycky můžou nadělat další BORDEL.

"Výborně zahájenej novej rok," zavrní Lizz se zavřenýma očima a Shad souhlasně zabručí. "Fakt."

S těmi slovy ji Shad bleskurychle odstrčí a začne hlučně zvracet do kyblíku. Složím tvář do dlaní.

"Já potřebuju taky," zahuhlá Lizz.

Vzdychnu. "Dej to sem," štěknu na Shada. "Vyleju to do záchoda."

Ten bezdůvodně vybuchne smíchy, ale kbelík mi podá. "A nepoblij se!"

Znechuceně zvratky držím metr od sebe a chvatně pokračuju do Sashiny koupelny.

"Bože, to je hnus!" zaúpím, když obsah kyblíku nechutně pleská o stěny záchodové mísy.

Hned se zase ženu zpátky do obýváku, kde Lizz potlačuje dávení. "Na."

"Tohle bylo fakt skvělý," zamumlá zasněně Chris. "Moc se mi to líbilo."

"Perfektní," odfrknu si. "Poprvý ses zhulila."

"Náhodou," promluví Shad, tvář dost pobledlou, "poprvý je to důležitej zážitek, kterej je třeba zapsat do deníčku, tak tomu říkáte, ne?"

"Christie si deník nepíše," odpovím po pravdě. "Přijde nám to stupidní."

"Jdu si vzít ještě jednu kolu," oznámím jim všem. "Chce někdo kafe?"

"Já chci ještě něco tvrdýho, ty vole," odsekne pohrdavě Shad. "Na nějaký kafíčko se ti vyseru."

"Fajn! Ale nepřinesu ti žádnou další vodku, pro tvou informaci. Christie, Lizz, vy chcete?"

"Jo, jasně," zahučí dohromady. "Díky, Arie."

"Máš dobrej hrnek," poznamená významným hlasem Kylie u baru. "Odkud je?"

"Jak to mám vědět? Tohle je Sashin dům," odpovím s pozvednutým obočím. "Proč se tak divně ptáš?"

"Tak se pak na to dno podívej!" odsekne a bleskově nalije kávu do dvou malých šálků.

"Chtěl jsem vodku," poznamená arogantním bublavým hlasem(s Lizz přijali mnou nabízenou mentolovou žvýkačku), na který jsem si za ty dva dny už vypěstovala alergii Shad. "Máte tu pěkně blbou obsluhu," zahuláká na Kylii a Sashu.

"Uklidni se, sakra!" zavrčím. "Dneska mě neskutečně vytáčíš!"

Vznikající hádku přeruší zvuk mého telefonního vyzvánění. Adele zpívá z plných plic. "Ano?"

"Arie, máme problém," syčí tiše Candice.

"Proč? Co se stalo?" ptám se úzkostně.

"Máma u té svojí kamarádky nakonec nezůstala," chrlí potichu a rychle. "Vrátila se domů, protože se pohádaly!"

"COŽE?" vyjeknu. Bezmyšlenkovitě přitom v ruce drtím Sashin modrý hrnek s kravičkou a obláčky. Na vnějším dně nahmatám malý obdélníček složeného papíru přilepený žvýkačkou. Fuj. Teď mám ale jiné problémy, proto jen odloupnu žvýkačku a papírek strčím do kabelky.

"Shání se po tobě, řekla jsem, že jsi v koupelně," sděluje mi o překot. "Tak sebou hoď!"

Žvýkačku jsem hodila na zem. "Christie, musím domů."

Chris otevře jedno oko. "Já ale fakt nejsem schopná řídit."

"To je putna. Máma se vrátila. Tak to odřídím já," štěknu.

Christie přikývne, když v tom se do toho vloží Shad. "Vezmete mě domů? Fakt byste mi pomohly."

"Ani nápad!" odmítnu.

"Co je to za problém? Vždyť je to taky v Ibisu!" oponuje Shad.

"Ježíš, tak ho vem," protočí panenky Christie. "Je to koneckonců moje auto."

Podle mých očekávání(mám vždycky smůlu) si Christie lehne na zadní sedadlo a začne pochrupovat. Shad si zabere místo spolujezdce.

Zavezu domů Christie co možná nejchvatněji("Chris! VSTÁVEJ!") a potom mě čeká znervózňující jízda po boku Shada.

"Kam to bude?" ptám se, když sledujeme potácející se Chris na příjezdové cestě. "Hej! Vzbuď se!"

Shad mi bleskurychle nadiktuje jakousi adresu(ale naštěstí znám Ibis jako své boty) a znovu začne chrápat.

Jedu ulicí, tiše si odpočítávám čísla popisná. "2362, 2363, 2367..."

Když zastavím před malým domkem namalovaným na nějakou světlou barvu, tak do Shada šťouchnu ukazováčkem. "Jsme tady, vystup si!"

Nic.

Vzdychnu a vyškrábu se z auta. Venku zatahám Shada za mikinu s potiskem lebky a stále na něj syčím. "Probuď se, sakra!"

Pořád nic.

Zátáhnu větší silou, zapřu se nohama a Shad vypadne z auta. Na mě.

"Au!" vyprsknu, když na mě dolehne tíha jeho těla(voní docela hezky, trochu jako čerstvě posečená tráva) a já se válím po asfaltu. Díky bohu, že jsem si přes šaty vzala cardigan. "Vstávej. Okamžitě!"

Shad zamrká a až teď se probouzí. "CO?"

Zalomcuju sebou. Mám jen 46 kilo a podle toho, jak mě všechno tlačí, váží on aspoň dvojnásobek. "Slez ze mě! Hned!"

I v té tmě vidím, jak se mu na tváři usadí lenivý úsměv. "A co když ne?"

"Skopu tě do kulata," odpovím smrtelně vážným tónem. Ve skutečnosti však vím, že mou silnější stránkou je rozhodně rychlý běh.

"To bych chtěl vidět."

I když nejsem z nejsilnějších, nějakou tu sílu v nohou mám. Vsunu nohu mezi ty jeho a co nejsilněji vykopnu vzhůru, na nejcitlivější místo mužského těla. Shad zaúpí a odvalí se. "Varovala jsem tě."

Oběhnu Citroen těsným obloukem a otočím klíčkem. Motor vlídně zavrní. Stáhnu okénko, odhodlaná vychutnat si Shadovo ponížení, a houknu na něj: "Tak v pondělí!"



Zaparkuju auto na příjezdové cestě, i když vím, že ráno pak máma nebude moct vyjet s Fordem. Po cestě jsem si vymyslela plán, mám ještě naději z toho vybruslit. Po špičkách oběhnu dům k okénku od koupelny.

"Prosím, ať je otevřený," škemrám šeptem, jak tam cupitám. Díky bohu otevřené je. Vtáhnu se úzkým prostorem dovnitř, pro jednou vděčná, že jsem tintítko.

Jen přistanu na záchodové míse, ozve se důrazné zabušení na dveře. Máma. "Arie, pohni zadkem! Potřebuju se odlíčit!"

"Jo jo, už jsem skoro hotová," zazpívám, zatímco svlékám šaty a kabátek a oblékám si župan. Je opilá, pomyslím si. "Hned to bude!"

Slyším Candicin úlevný výdech. "Fú..."

Po krátkém panikaření co s šaty je prostě zmuchlám do froté ručníku(černé koženkové psaníčko s nimi) a ten si vložím do podpaží. Ve vlasech mám zamotanou další osušku.

Odemknu dveře, které pravděpodobně zamkla Candice a potom utekla oknem, napadá mě a s úsměvem vyjdu na chodbu. "Mami! Candice! Ráda vás vidím. Nevím proč, ale v té vaně jsem usnula, fakt se omlouvám."

Máma protočí panenky, protože asi stejně tuší, že jsem se vrátila z flámu, ale zaleze si do koupelny.

"Obě padejte do postele, ať je tu ticho!"

Okamžitě, jak mamka vpadne do koupelny, mě Candice vtáhne za ruku do svého pokoje. Limetkově zelené provedení, až na bílé záclonky a mahagonové dřevo. Z toho je všechno, co se nepodařilo pořídit v té křiklavé zelené. Ale není to špatné.

"Proboha!" syčí šeptem, když mě posadí na dolní část své palandy. "To by byl průser. Jak jsi to stihla?"

Zavrtím hlavou. "Sama nevím. A to jsem ještě musela Shada a Christie vyhodit doma."

"Koho?"

"Shad. Jeden trapnej nováček." Odpovídám co nejlhostejněji, jako kdyby mě před asi deseti minutami nepřimáčkl k zemi svým vytrénovaným tělem.

"Aha. A jaký to bylo?" ptá se Candice, ale už jen ze zdvořilosti. Hlavní pro ni teď je, aby neměla průšvih, na druhém místě jsem s problémy já a pak je jí to už všechno jedno.

"Celkem to ušlo. Byla tam i Lizz, a tak. Ale to víš, já na tyhle akce zrovna nejsem," odpovídám po jejím stylu, co nejstručněji.

"Hm, aha. Šla bys teď prosím k sobě? Jsem ospalá," požádá mě Candice.

Když odcházím, ještě na mě houkne. "A bude trvat dlouho, než budu ochotná tě zase krýt!"

Ve svém levandulovém pokoji s velkými fialovými květy na stěnách se svalím na měkký koberec. Hledím upřeně do stropu(to dřevěné obložení je moc krásné), ruce rozpažené, nohy rozhozené od sebe, jako bych chtěla udělat sněhového anděla. Pak si vzpomenu na ten lísteček, který jsem nechala v kabelce. Sáhnu vedle sebe pro ručník a rozmotám ho. Šaty pohodím na postel a rukou prohledávám psaníčko. Nahmatám složený nepravidelný čtvereček papíru.

Rozbalím ho a přečtu si stručný vzkaz naškrábaný ostrým černým písmem.



DNES V NOCI VE DVĚ U SOCHY WASHINGTONA IRVINGA



"Kylie." No jistě, to je jí podobné, říct co, ale ne proč. Proboha, kašlu na ni. Nemám náladu na další noční vzrůšo. Pod prvním řádkem jsou ale napsaná ještě tři slova. Slova, která mě přesvědčí.



PLATÍM BOHATĚ. HOTOVĚ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama