Stráž - 4. kapitola - Ochránkyně - 2. část

29. dubna 2012 v 12:14 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž



"Ari!" Christie mě vítá ve dveřích jejich domu. "Díky, žes mi přivezla autíčko."

"To nestojí za řeč." Podám jí klíčky od Citroenu. "Jsem vyřízená."

"Proč?" zajímá se Chris. "Nedorazilas zase tak pozdě, ne? Kolik bylo, když jsi přijela domů?"

"Eh," vzpomenu si, že jsem Kylii slíbila, že nikomu neřeknu nic o tom všem. Jinak se každý, i Nadjini rodiče, dozví, jak to bylo. "Asi půl jedný. Ale špatně jsem spala."

"Jo, já taky." Kamarádka se zhroutí na červenou pohovku v obývacím pokoji, já vedle ní. "Arie, nikdy mi nedovol, abych se zase takhle zhulila."

Pousměju se. "To se vsaď, že ti to budu říkat. Ale nepočítám s tím, že bys mě poslouchala."

"A... jo počkat!" Zkousnu ret. Doufala jsem, že si nevzpomene. "Tys pak jela sama se Shadem! V mém autě!"

"No..."

Chytí mě za zápěstí v jejím oblíbeném ocelovém sevření. "Žádný "no". Christie chce detaily."

Plesknu ji přes ruku. "Jasně, ale tak mě pusť!"

Vypovím jí, jak jsme jeli až k jeho domu a potom jsem se ho snažila vytáhnout z auta, ale on na mě spadl. V okamžiku, kdy jsem se dostala k tomu pádu, Christie vyprskla.

"Cože? On tě zalehl?" Šedomodré oči má vykulené jako tenisové míčky. "A? Co udělal? Cos udělala ty?"

"Snažila jsem se ho ze sebe setřást."

"Pokračuj!" vybízí mě. Člověk by málem řekl,že vytáhne diktafon a začne mě vyslýchat pro noviny. To je její vysněná práce, drtit pod svým ostrovtipem slavné celebrity.

"No, víš, jaký je. Nejdřív se nenechal, a já potřebovala domů, tak jsem ztratila nervy," vysvětluju nervózně. Připadám si, jako kdybych popisovala nějaký nesmírně intimní zážitek.

"Jak to myslíš, ztratila nervy?" Christie má povytáhnuté obočí. Je mi jasné, že ať podám to, co jsem udělala jakkoliv, nebude se jí to líbit.

"Myslím to tak, že jsem ho kopla mezi nohy." Cítím, že rudnu.

"Bože, Arie!" vyprskne. "To je to nejhorší, co jsi mohla udělat. Teď ses posunula na dno společenské pyramidy. Máš nad sebou hádám celou školu. Teda kromě zaměstnanců v jídelně a slečny Riversové."

Mlčím.

"Měla jsi možnost na něj udělat dojem a... ach jo."

Vybuchnu. Štve mě, že nikomu nevyhovuje, jak se chovám. A nejvíc jsem evidentně trnem v oku své nejlepší kamarádce. "Christie, copak jsi to ještě nepochopila? Já nemám nejmenší zájem upoutat pozornost toho idiota. Přijde mi trapnej a ubohej. Navíc bys měla být ráda, že mě teď bude nesnášet, protože ho máš víc pro sebe, ne?"

"Dobře, fajn, klid," mírní mě Christie a tváří se mírně poděšeně. "Pojďme myslet na něco jinýho."

Oddechnu si. "Dobře."

"I když..." Chris se tváří, jako by se trochu bála větu dokončit. "Zajímala by mě ještě jedna věc."

"No? Jaká?" Čím dřív tohle téma uzavřeme, tím líp.

"Jak voněl?" ptá se.

"On..." Jako naděje a jaro. Nádherně, chce se mi říct. "Nepamatuju se," odpovím ale nahlas. Nechci si přiznat nic takového. "Takže, co budeme dělat?"

Tajně doufám, že navrhne sledování nějakého filmu pod dekou v jejich obýváku. Přání se nevyplní.

Chris se zamyslí. "Víš, Lizz mi včera povídala, že mají zkoušku s kapelou, a jestli se chci stavit, tak prej můžu."

Zatvářím se pochybovačně, přesně podle toho, co si myslím. "Ale myslíš, že to platí? Po tom všem, co včera vypila?"

"Myslím, že je na to zvyklá. A navíc, nezpívá. Hraje tuším na klávesy."

Mám chuť stočit se pod deku na jejím gauči, ale podřídím se. "Ach jo... tak dobře."

Z neznámého důvodu se Chris zaculí.

"Co je?" ptám se. "Nějaké další podobné dobré zprávy?"

"Ale nic," odbude mě. "Nic. Jdu se nachystat... nechceš něco půjčit?"

Kriticky si mě prohlíží.

"Já..." Prohlédnu si svůj "model". Stejné šortky, jako jsem měla před pár dny. A k nim jednoduché bílé tričko s krátkými rukávy, protože dneska mi šlo o pohodlí. "Tak dobře. Ale ty šortky si nechám."

"No, myslela jsem i něco na obličej."

Je pravda, že jsem se dneska o obličej moc nestarala, jenom jsem ho vyčistila gelem a přemázla si rty bezbarvým leskem s UV filtrem. "No, tak fajn. Díky, můj andílku."

Nakonec si vyberu pastelově zelený světlý top s jednoduchou výšivkou u pravého dolního švu. Od Chris si taky půjčím kapku make-upu, abych zakryla temné kruhy pod očima a nanesu si trošku řasenky jen na horní řasy.

Za tu dobu se ona stihla kompletně převléknout i nalíčit. A stáhnout si vlasy do vysokého ohonu.

"Připravená!"

"Christie, jak to děláš?" vyjedu na ni. "Vždycky stihneš udělat dvojnásobek za polovinu času, který potřebuju já!"

Kamarádka se potutelně usměje. "Je to jen věc cviku. Kdyby ses o to víc zajímala, zvládneš to taky. A neměla by ses s tím tak piplat!"

Nesnáším slepené řasy.



O dvacet minut později zastavíme před jakýmsi ne zrovna nejvábnějším skladištěm, tyčícím se v té ne zrovna nejlepší čtvrti.

"Chris?" Štve mě, že se mi malinko chvěje hlas. "Víš jistě, že jsme tu dobře? Protože tohle místo je trochu divný."

Mávne rukou. "Pochybuju, že by měli dost peněz na nějakou senza arénu, nebo koncertní sál v LA." Pokrčí rameny. "Jsem si skoro jistá, že jsme tu správně."

Vzdychnu. Tohle je divné a temné místo, a já nerada chodím na divná a temná místa.

"A jak jinak zjistit, jestli jsme tu dobře, než jít dovnitř!" zahlaholí Christie a vystoupí z Citroenu. "Ari. Pojď!"

Zamkne auto a pokračujeme ke dveřím plechové budovy. Není pochyb o tom, že jsme na správném místě, protože skrz dveře proniká hlasitá, tvrdá hudba. Zpívá nějaká holka.

Chris vezme za kliku a otevře dveře. Na provizorním pódiu stojí pět lidí, Lizzie, nějaké holky a dva kluci. A pod pódiem - Shad.

"Proto ses tak usmívala?" syknu na Chris.

"Cože?"

Zopakuju, co jsem se ptala, tentokrát hlasitěji.

"Jo. Byl tam, když mě Lizz zvala." Je vidět, že je spokojená sama se sebou.

"No, skvělý. Fakt. Ale já s ním mluvit nebudu, jasný?" ujasním pro nás obě. Nemám zájem se s ním bavit, ani po tom, co jsem sama sobě celkem jasně dala najevo, kdo má navrch. Dobře, nedala. Ach jo.

Zaposlouchám se radši do hudby.



Zvládla jsem to dlouho

Mít zavřený oči

Ale už to nejde

A svět se se mnou točí



Potom přijde bubnující okamžik od jednoho z kluků. A refrén.


Já vím, že to víš

Viděla jsem cos proved

Žádný prosím neuslyšíš

Protožes mě roztrhal na kusy

A tohle všechno si zasloužíš


Málem jsem si nechala

Vlastníma rukama

Sešít pusu

Ale nejsem sama


Nejsem jen naštvaná

Já přímo HOŘÍM

Chtěla bych se koupat v tvojí krvi

Ale k tomu se nesnížím


Já vím, že to víš

Viděla jsem, cos proved

Žádný prosím neuslyšíš

Protože jsi mě roztrhal na cáry

A tohle všechno si zasloužíš


Rozhodně zasloužíš!



Píseň zakončí divoké kytarové sólo třetí dívky.



"My jsme Rána z milosti a s nikým se nepářem!" zaječí zpěvačka do mikrofonu. "To budu říkat, až si přijdem převzít Grammy," vysvětluje normálnějším hlasem.

"Ahoj, holky!" pozdraví nás vlídně Lizz. "Škoda, že jste to neslyšely celý."

"Čau, Lizz," odpovíme současně.

"Představíš nám je? Jsem tu podruhý a Arie dokonce poprvý." Christie docela často sjíždí očima k pohlednému baskytaristovi.

"Ale jasně," přikývne souhlasně Lizz. "No, tohle je Venus, naše úžasná a talentovaná zpěvačka." Vysoká černovláska s patkou na nás kývne.

"Tam vzadu, neschovávej se, DJ, je naše skvělá kytaristka DJ, to je z prvních písmen jejího jména. A to jsou naši super hoši: Alf/Alfons," stydlivě vyhlížející bubeník se pousměje, "a Buzz." Hezký kluk s nebesky modrýma očima odloží kytaru a opře ji o stojan.

"Myslím, že si můžem dát na chvíli pauzu," nadhodí Venus. Ostatní souhlasně zamumlají.

"No konečně," zabručí Shad nespokojeně. "Čekám už pěknou dobu."

"Nanejvýš čtvrt hodiny," odsekne DJ, která je mi už od pohledu sympatická. "Tak si nestěžuj."

"Hele," blýskne úsměvem po Buzzovi Christie. "Odkaď máš tu svou přezdívku?"

"Těžká otázka," odpoví zamyšleně a prohrábne si plavé vlasy. "Buď je to po kole, nebo po buzz-kytaře, nebo jsem buzík. Ale jistý je, že jako malej jsem zbožňoval Buzze Rakeťáka z Příběhu hraček."

"Vážně?" nadchne se Chris. "Já taky! Byla to moje oblíbená postavička."

"Dáš si kolu, Arie?" zeptá se přívětivě DJ. Spolu se Shadem a Lizz stojí u chladícího boxu. Venus cosi zaujatě, ale velmi tiše řeší s Alfonsem.

"Jo, děkuju. Máte Zero?" ptám se a jdu k nim.

"Byla tady, ale někdo už tu vychlemtal málem dvě plechovky," pohlédne DJ významně na Shada. "Počkat! Jo, jedna by tu byla. Na."

"Díky," poděkuju. "Hele, jak se vůbec jmenuješ, že si musíš říkat iniciálama?"

"Máti mě pojmenovala Danni-Jane. Je to hrozný, takový děsně holčičí," stěžuje si DJ. Vypadá zajímavě(ale nevím, jestli je to kroužkem ve spodním rtu, obojkem se cvočky na krku nebo fialovými vlasy), líbí se mi. "Já prostě nejsem Danni, ani Jane. Jsem DJ."

"Na kytaru umíš slušně," pochválím ji. A je to upřímné.

"Díky. Hele, ty tvoje vlasy, to je přírodní barva?" ptá se. Cítím, že je z podobného těsta, jako já. Že cítí nutnost každému jeho komplimenty oplácet. "Protože ten odstín je skvělej."

"Mám je takový od přírody," odpovím. "Je to jedna z mála věcí, se kterýma jsem na sobě spokojená."

"Hele, vy dvě hrdličky," přeruší nás s úsměvem Lizz. "Je fajn, že jste si padly do oka, ale my jsme tu taky."

Zasměju se. "Jasně, promiň."

"Arie, můžu vědět tvůj názor?" zeptá se Lizz s úsměvem, že upoutala moji pozornost. "Myslíš, že by mi šel piercing líp sem, sem, nebo sem?" Postupně ukáže na ušní lalůček, nos a pupík.

"No, mě osobně se líbí ty malý jednoduchý kuličky v nose," míním. "Ale na druhou stranu, kroužek v uchu nebo kamínek v pupíku taky není špatnej, takže ti asi neporadím."

"Mně přijde, že by ti sedl ten v uchu," pospíší si se svým názorem Shad. "Hodilo by se to k tobě."

"Jakej byste vybrali Arii?" ptá se DJ, i když já o piercingu nikdy ani neuvažovala. Nechat si propíchnout kůži? Fuj. Už tak se bojím nechat si udělat tetování, a to plánuju.

"Nos," rozhodne sebejistě Shad. "Rozhodně nos." Dotkne mě na nose kousek pod okem. "Au! Dalas mi šok."

"Promiň," omlouvám se s přezíravým úsměvem. "Poslední dobou nějak elektrizuju."

"Tak fajn lidi, podle mě bysme měli zase pokračovat, nepřišli jsme sem kvůli kecání, ne?" zavelí Venus a dá tak všem najevo, že to tu má všechno pod taktovkou.

"Kterou?" ptá se Alf.

"Myslím, že bysme měli procvičit Hořím, protože občas dost povolujem," navrhuje Lizz.

"Dobře, tak jo," schválí to Venus. "Stejně je to náš nejlepší kousek a Chris a Arie si ji budou moct poslechnout celou."

Buzz, stojící stále ještě vedle Christie a Lizz, která zůstala se mnou a Shadem zamíří k pódiu. "Sakra," podiví se Buzz, když míjí kabel od mikrofonu. "Měli bysme pořídit novej, protože podle mě to nějak probíjí. Je to trochu děravý."

Venus začne zpívat(má sametový hlas) píseň, na kterou jsme přišli a já mám možnost slyšet i zahajující část.



Cítím to v kostech

Že dnes večer je ta noc

Kdy ti konečně řeknu

Co prožívám a neptej se proč



"Já bych šel blíž k mikráku," zahučí mi do ucha Shad. Poblíž stojí i Chris, takže tam jdu ráda.

"Jasně."

Postavím se víc napravo, blíž ke Chris, dál od Shada.

Potom se stane něco naprosto nečekaného.

Při refrénu, který Venus prožívá divočeji, než předtím, vykopne nohou před sebe a shodí dolů načatou plechovku Spritu. Na ten probíjející kabel, který má Shad právě mezi nohama. Je mi jasné, co se stane.

Elektrický proud může být velmi nebezpečný. Tak na co čekáš? syčí mi v hlavě hlas. Koukej ho zachránit!

Vrhnu se doleva, přímo na Shada a srazím ho na stranu, dál od šňůry. "Pozor!"

"Co to děláš?" vyprskne naštvaně.

Plechovka dopadne k zemi a vyšlehne elektrický proud. Christie díky bohu nestála tak blízko, aby nestačila uhnout.

Nechápu, jak ten pád mohl tak dlouho trvat. Vždyť jsem měla sotva pár vteřin...?

Venus okamžitě přestane zpívat a zbytek skupiny přestane hrát.

"Panebože," zašeptá Christie. "Vždyť ho to mohlo zabít."

"Ale jaks to věděla?" nechápe DJ. "Strčilas ho dřív, než ten Sprite spadl."

"Jo," přidá se Shad s přimhouřenýma očima, stále ještě trochu otřesený. "Jak?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 antonie antonie | Web | 3. května 2012 v 17:51 | Reagovat

ahoj před rokem ses přihlásila tady: http://antonie.blog.cz/1106/sonpovidku-prihlasky do soutěže, chci ji konečně začít. chceš se tedy zůčastnit? prosím napiš mi, at ¨vím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama