Stráž - 5. kapitola - Tajemství → 1. část, protože je to moc dlouhé

8. května 2012 v 12:07 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž



"Promiňte, ale radši bych teď byla sama," omlouvám se všem a mizím pryč.
"Ale... jak se dostaneš domů?" namítne Christie.
"Klidně pojedu busem. Nemusíš se mnou nikam chodit," uklidňuju ji.
"Můžu tě vzít," říká Shad a přeruší tak mlhavý opar, přes který sleduju okolí. "Taky už bych se radši viděl někde jinde."
Nedělej scény, nedělej scény. "To je dobrý. Pojedu autobusem."
Protočí panenky. "Dělám ti laskavost, jestli sis nevšimla. Pravděpodobněs mi zachránila život, cítím se ti trochu zavázanej."
"Největší laskavost mi uděláš, když mě necháš být," odseknu. Vší silou otevřu dveře a vyjdu ven. Minu Citroen.
Ale samozřejmě, neujdu ani deset kroků a už ho za sebou slyším.
"Hej, počkej!"
Otočím se a naštvaně vykulím oči. "Cos nepochopil na větě ,Dej mi pokoj'?"
"Domů to máme dost daleko. Aha! Jestli ti jde o tohle, přísahám, že k zemi tě nepřimáčknu, jasný?"
"Nech. Mě. Být." Zírám na něj a tisknu si tílko rukama blíž k tělu. "Chci bejt sama. Jako já a nikdo jinej."
Shad zavrtí hlavou. "Co ti je? Znáš mě sotva pár dní a automaticky mě nesnášíš a říkáš, že jsem ,pitomej vymaštěnej frajírek'. Proč?"
Eh. Slyšel mě. "Nesnáším, když někdo považuje holky za produkty určený k rychlý spotřebě a vyhození, to mi vadí. A zvlášť mi záleží na Christie."
"Řekl jsem někdy něco takovýho?" odsekne pohrdavě. "A co jsem udělal tvý kamarádce?"
"Ne, neřekl. Ale tvý chování to dost naznačuje," vysvětlím. Je mi dost nepříjemné, dávat skoro cizímu člověku kázání a už vůbec ne zrovna jemu.
"Děláš to tak vždycky? Jseš ke každýmu klukovi hned podezřívavá a nepříjemná?"
Sevřu obě ruce v pěsti. "Mám k tomu důvody."
"Jaký důvody?"
Tak to tedy ne. Nechci se bavit o Nadje už nikdy s nikým. A nemůžu si dovolit se před ním rozplakat. "To je fuk."
Ne, není. Nemůžeš si zničit celej život, protože tě jednou nějakej kluk zradil.
"Mně ne," řeknu a cítím, jak mi do očí vstupují slzy.
Shad vytřeští oči. "Cože?"
"Mně žádnej kluk nezradil." Protože nejsem mrtvá. Já zradila ji.
"Ptám se ,cože', protože jsem to neřekl nahlas," vysvětlí Shad s přimhouřenýma očima. "Co to má znamenat?"
To bych taky ráda věděla. "Nevím. Asi jsem předpokládala, že si myslíš, že ublížil mě."
"Hm, jasně." Shad zkousne ret. Můj častý zlozvyk.
Mlčím. Chci jet domů.
"Odvezu tě," rozhodne pevným hlasem. "Trvám na tom. Vypadáš, že ti je dost blbě a taky je to příležitost ti ukázat, že všichni nejsme idioti, co z tebe jenom vymámí líbačku a zmizí."
"Kdyby tak šlo jen o líbání," pousměju se jeho naivitě. "Zaprvý, nikdy jsem s nikým nechodila."
"Cože?" vyjekne poněkud nezdvořile. "A nejseš ty nějaká divná?"
"Zadruhý, jak už jsem řekla, nešlo o mě."
Shad zkříží ruce. "Tak dělej, padej do auta. Můžeš na mě použít ty svý chvaty, kdybych něco ,zkoušel'. A zatřetí?"
"Kdyby to bylo o puse, byla bych ten nejšťastnější diblík na světě." Jdu vedle něj k jeho autu. Evidentně nemám na výběr.
Jeho auto je červený Opel, nezdá se nijak zvlášť nový, ani starý.
"Není to nic moc," zhodnotí za mě Shad. "ale jezdí dobře a nestalo se mi, že by kleklo."
"To zní dobře." Usadím se na sedadle spolujezdce. Auto hezky voní, zase tak nějak přírodně.
Musím pořád myslet na Nadju a ten večer. Díky, Shade.
Jmenovaný nastartuje(auto podivně zahrká, ale zdá se být v pořádku) a vycouvá z mini-parkoviště před skladištěm.
"Takže, kam to bude?"
Nadiktuju mu adresu. Heronwood Lane 10 222.
"Tam jsem nikdy nebyl," okomentuje to. Nic jiného neřekne.
"Nesnáším tajemství, takže co jakej kluk udělal někomu tobě blízkýmu?" zeptá se znenadání. Nečeká na mou odpověď(nechci to říkat nikomu) a hned pokračuje samomluvou. "Kluk a někdo tobě blízkej. Takže asi holka. A blízká, takže sestra, nebo kamarádka... nebo snad máma? Ale ne, řek' bych, že kámoška. Mám pravdu?"
Zabručím.
"Eh... nezbouchl ji někdo?" ptá se a se svou zvědavostí mě dohání k šílenství.
"Sklapni! Nechci se o tom bavit, chápeš?" syknu.
Poklepe dlouhými prsty o volant. "Takže to vypadá, že jo."
Nebýt toho, že řídí auto, jednu bych mu vrazila.
"Ale Christie to těžko byla. Na to je až moc v pohodě a s klukama si podezřele rozumí. Já tu kámošku neznám, že jo?"
Zavřu oči a rychle vydechnu, abych potlačila další nával slz. "Nemůžeš ji znát. Je mrtvá."
Mrtvá, mrtvá, mrtvá.
"A je to moje vina," pokračuju. "Takže o tom nechci mluvit."
"Jak by to, že tvoji kámošku znásilnil nějakej idiot, mohla být tvoje vina?" nechápe Shad.
"Tady nejde o žádný znásilnění, protože se nic takovýho nestalo. Je po smrti a můžu za to já. Konec debaty."
Bohužel, teď, když už jsem to nakousla, nenechá se umlčet.
"Co se stalo?" zeptá se jemnějším tónem. "Když mi to řekneš, uleví se ti."
O tom silně pochybuju. Zničila jsem jeden nadějný mladý život krásný hodný holky. "Fajn. Už se těším, jak se ve tvých očích posunu. Užij si ten úžasnej příběh."
"Mám hodně vysokej práh ohledně lidských činů, Arie."
"No jasně," odfrknu si. "Ty jsi dealer.
Stalo se to před dvěma rokama, o letních prázdninách. 16. srpna, měsíc před mýma narozeninama. Konala se taková velká chlastačka u kostela. Vydaly jsme se tam všechny tři, já, Chris a Nadja. Říkaly jsme si, že si to báječně užijem."

Christie Garpová, Arie Websterová a Nadja Breweryová se pěšky blížily ke kostelíku(nebo to byla spíš zřícenina?)na mírném kopci, kde se konala údajně nejlepší párty roku.
Nadja si na vzhledu dala báječně záležet. Pečlivě si narovnala téměř bílé světlé vlasy žehličkou a na líčení pracovala nejmíň dvě hodiny. S holkami si dokonce udělaly manikúrové odpoledne, aby dosáhly kýženého výsledku jako od vystudovaných pracovnic nějakého salonu.
"Máma si myslí, že když mi řekne, že nemám chodit, tak nepřijdu," řehtala se zrovna. Christie i Arie se smály s ní. "Je to s ní k podělání. Myslí si, jak nejsem malý dítě. Vždyť jdu za chvíli už do osmičky, sakra... Školu mám skoro za sebou."
"Jasně," přitakala Chris. "Rodiče jsou i na mě poslední dobou jak pes. Furt slyším samý ,neumíš se o sebe postarat' a ,jsi ještě malé děcko'. Kecy, kecy, kecy."
"To já jsem mámě skoro fuk," pochlubila se Arie. Na nohou měla své oblíbené ošoupané conversky, které Nadju úplně píchaly v oku. "Nechá mě dělat si, co sama chci."
"Se máš, kotě," prohlásila závistivě Nadja. "Tři malý prosím," oznámila jakémusi hubenému klukovi z prváku, který prodával nápoje. Konkrétně především pivo.
"Myslíš pivo," ujistil se ještě, když jí podával tři plechovky.
"Jasně, co jinýho, šťávičku pro kojence?" uchechtla se a dala kamarádkám každé jedno. "Smůla, Ari - nemají tmavý."
"Co se dá dělat," pokrčila rameny Arie.
"Takže, máte obě hotovej svůj plán?" ujišťovala se ještě Nadja, když všechny pokračovaly po travnaté cestičce blíž ke kostelíku a zdroji hudby.
"No, skoro," zamručela Chris. "Pochybuju, že by se o mě kdy někdo zajímal."
"Christie, neštvi," napomenula ji Nadja. "Vypadáš úžasně. Máš dokonalou pleť."
"Dík."
Arie okopávala jednu botku o jeden z pohozených kamenů. "Já si taky nejsem zrovna jistá - co tvůj plán, Nad?"
Nadja se pousmála, i když kapku nervózně. "Myslím, že by Nate už mohl zabrat. Ale mám trochu strach, že bude chtít něco víc, však víte, je o dost starší." Nate chodil už do druháku na střední a Nadja se do něj zbláznila, hned jak ho poprvé uviděla. "Dýchej, Nad, dýchej. Doufám, že se nezachovám jako totální sralbotka."
"Ty a zbabělec?" ušklíbla se Arie. "To asi těžko. Jsi slečna dokonalá, zlato."
Nadja si povzdechla. "Obě víte, že když přijde na věc, mám dost nízký sebevědomí."
Christie se zasmála. "Ale vždycky je mnohem vyšší, než to naše."
"Tak fajn, zopakuju vám svou oblíbenou repliku: je to jen..."
"...věc cviku..." dokončily Chris a Arie.
"Nemám ti pomoct s tím pivem?" zeptala se po chvíli Arie. Nadja se s otevíráním prala už asi dvě minuty.
"Ne, já-to-zvládnu," odsekla zuřivě a znovu posunula prst pod jazýček a vší silou zatlačila. Nic.
Christie otevřela svou plechovku za několik málo sekund. "Takhle."
Nadja zvedla oči v sloup. "Já vím, jak se to má dělat, slečno chytrá."
Za chvíli už dorazily na mýtinu. Zábava byla v plném proudu, nikdo si u zříceniny nepřipadal jako na posvátném místě.
"A hele!" vyhrkla Nadja a naposledy si v zrcátku v pudřence zkontrolovala obličej a vlasy. "Tamhle je Nate!"
Navzdory obavám holek už měla každá za hodinu vedle sebe kluka. Nadja sice neulovila Nata(ale stejně řekla, že je to na ni moc velký slušňák), ale zato měla po svém boku jeho kamaráda ze třeťáku - Diega. Christie a Ari se spokojily s nižšími věkovými kategoriemi, nicméně byly spokojené.
Bylo už po osmé a obloha naznačovala, že se brzy setmí.
"Tak jak to jde s Diegem?" překřičela Arie muziku, když si s Nadjou našly chvilku pro sebe.
"Skvělý!" odpověděla hlasitě kamarádka. "Šel pro další zásoby."
Arie si všimla, že Nadja má už dost upito, stejně jako ona... a všichni ostatní. Ale tak to přece na správných kalbách má být, ne?
"A kdo je vlastně ten tvůj?" pokračovala Nadja zvědavě.
"Ale," mávla rukou Arie. "Půjde teď do prváku. Intelektuálně nic moc, ale vypadá ok."
"Nevíš, co je zač ten Chrisin?" ptala se Nadja dál. Vždycky musela o všem vědět všechno, byla známá tím, že člověka div neukecala k smrti.
Arie pokrčila rameny. "Nevím. Ale zařadila bych ho někam do průměru."
"Přesně. Hele," zakuckala se při řeči smíchy Nadja. "Vidělas ty šaty, co má na sobě Lizzie Harrisonová?"
Arie natáhla krk a pátrala po Lizzie, hloupé uťáplé holce, ze které si všichni dělali legraci, ale ona to netušila. "Kde je?"
"Tamhle," ukázala Nad. Teď už se chechtala na celé kolo. "Musí to být vypůjčený od její babičky, novější to bejt nemůže."
"Ty vole," ujelo Arii a taky se začala smát. Lizzie si oblékla jakési hnědé košilovité šaty sahající kousek pod kolena, v dekoltu zdobené obří bílou mašlí. "No to je děs! Škoda, že tu nemám foťák, dala bych to Chris a ta by to zveřejnila na svým blogu."
"Tak co, Breweryová," protáhl Diego, který se už vrátil s pivem. "Budeš se taky věnovat mě, nebo se radši kousneš se svou kámoškou?"
Arie se nervózně usmála a zmizela za svým společníkem.
Poté už viděla Nadju jen jednou, asi o hodinu později. Sama tančila v těsném objetí s Davem, tím klukem, co měl jít do prváku.
Nadja vypadala dost vyjukaně. "Ari, já..."
"Ty co?" ptala se znuděně.
"Diego chce jít se mnou ke kostelíku. Jako jen já a on, o samotě. Ale já nevím," vymáčkla se.
"Jak, nevíš?" nechápala Arie. Opilý Dave jí zabořil tvář do dlouhých vlasů na temeni. "Co s tím máš za problém?"
"Vždyť už půjde na vejšku," vysvětlila Nadja váhavě. "A já se bojím, že bude, však víš co."
"No a? Nejsi snad slečna dokonalá?" ušklíbla se Arie. Nevěděla proč, ale chtěla Nadje v tu chvíli ublížit. Možná proto, že jí vždycky záviděla vysoké sebevědomí.
"To jsem nikdy neřekla," odmítla Nadja překvapeně a trochu naštvaně.
"Měla bys jít, ukázat, že nejsi žádnej zbabělec," popíchla ji Arie s úsměvem. Kylie Cooková, potvora ze stejného ročníku, upoutala pozornost mnoha lidí, když se rozplakala a odběhla pryč.
Nadja stiskla rty. "Fajn. Jak chceš! Uvidíme se zítra - nečekejte na mě."
Nadja se naštvaně prodírala davem až k Diegovi.
"Trable vyřešeny. Můžem jít." Oslnila ho úsměvem a doufala, že se ve slabém osvětlení lesknou její nalíčené rty.
"Super." Diego se usmál a vzal ji kolem pasu levou rukou. Pravačkou do sebe dál lil pivo. Tentokrát z kelímku.
"Chceš?" nabídl jí po chvíli, jak se tak vedle sebe potáceli.
"Díky." Nadja si od něj vzala kelímek, pevně ho obemkla rukou dokola, zhluboka se napila a doufala, že alkohol z ní vyžene všechny pochybnosti.
Když dorazili ke zřícenině, Diego pivo jednoduše odhodil někam za sebe.
Kylie, která se před chvílí schoulila u napůl zřícené zdi, se zvedla. Její kluk si vybral právě dnešní party, aby se s ní rozešel. Zdusila vzlyky a poodešla o kousek do křoví.
Diego chytil Nadju za obě ramena, naklonil se k ní a začal ji líbat. Ta se nechala, do té doby, že jí stáhl ramínko tílka dolů a to samé udělal i s druhým.
"Diego," namítla, ale nenechal ji domluvit.
"Pššš," řekl konejšivě. "Neboj."
"Nemám v plánu tě nechat mě svlíknout," odsekla Nadja a posunula si ramínka zpět nahoru.
"Já myslel, že jseš velká holka," poznamenal Diego lenivě a jal se pokračovat v líbání... a prozkoumávání dalších částí jejího těla.
Kylie ve křoví ztuhla a vykulila poděšeně oči.
"Nech mě na pokoji," odtáhla se od Diega Nadja. "Rozmyslela jsem si to. Chci se vrátit dolů."
"A já jsem se zase rozhodl, že dostanu co chci," štěkl opilý Diego a přimáčkl Nadju ke zdi.
Zaraž to, zaraž to, zaraž to, znělo Kylii v hlavě, ale nemohla se k tomu přinutit. Tělo měla ztuhlé a nehybné.
Nadja ho od sebe vší silou odstrčila. "Řekla jsem, že mě máš nechat bejt!"
Poodešla od něj a hodlala pokračovat zpět na mýtinu.
"Co si kurva myslíš, že děláš?" sykl Diego a uchopil ji za rameno a prudce s ní trhl směrem k sobě. Jenže neodhadl svou sílu, a tvrdě Nadjou smýkl o zeď. Srazila se s ní hlavou a ozval se dost odporný zvuk. Něco mezi křupnutím a mlasknutím.
Nadja v jeho sevření úplně poklesla jako pytel brambor a zhroutila se k zemi.
Diego ji zděšeně pustil a Nadja se k zemi skácela úplně.
"Jsi v pohodě?" vyjekl.
Sklonil se nad dívkou a s hrůzou si všiml, že se jí na bílém temeni zakrytém vlasy šíří temná skvrna krve.
Zkusil tep. Nic. Ale ona... nemůže snad být mrtvá, ne?
"Panebože," řekl tiše Diego. Pustil Nadjinu ruku a dal se na útěk.
Kylie vylezla z úkrytu ve křoví a znovu se rozplakala. Došla k Nadje a kolena jí nad jejím tělem poklesla. Všimla si, že má dosud otevřené oči.
"Pr-promiň," omluvila se jí a ukazováčkem a prostředníčkem levé ruky jí stáhla víčka dolů.
Teprve pak si uvědomila, že stojí nad mrtvolou a každou chvíli může někdo přijít.
"Opravdu mě to moc mrzí," zašeptala a utekla směrem, kterým zmizel i Diego.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama