</3... RIP, letní lásko

5. července 2012 v 16:51 | NαΣnsi Seuτa |  Moje já má chuť psát...
I správný rozhodnutí někdy bolí. A to dost.
Zatímco jsem byla neaktivní, stalo se hodně věcí. Tak například už nejsem nepolíbená. Našla jsem skvělýho kamaráda a možná z toho bylo něco víc, jenže to nevím. Protože jsme se zasekli na mrtvým bodě. Nebyli jsme ani ještě pár, ale nechovali jsme se ani jako přátelé. Bylo to fajn. Chvilku.
Pak se ukázala moje špatná stránka... a taky se ukázalo, že moje teorie byla naprosto správná. Jakmile dáš najevo, že ho máš ráda, začne to skřípat. Prostě si už nemáte co říct. Takže když jsem mu po jedné "hádce" vyklopila, proč se nikdy neozvu já jemu(viz předchozí věta), neměli jsme si pak co říct. Dneska jsem u něj byla, před chvílí. Jo, máte to čerstvý.
Nešla jsem tam s jasným úmyslem. Vlastně jsem doufala, že se mýlím a že skončíme nejmíň jako kamarádi. A přála jsem si, abychom byli víc. Jenže jsme většinu času mlčeli. Akorát jsem se mu omluvila za svý debilní hysterický chování. Ticho. Takže jsme si odbyli trapný konverzování "co budeš jinak dělat v létě" a "kdy jedeš na tábor". A mě bylo jasný, že i když ho mám ráda a chci s ním být, tak ho jenom omezuju. Tak jsem to řekla. "Říkal jsi, že chceš, abych se ozvala někdy já. A tady to máš, udělala jsem to, a nemáme si co říct." Pak bylo zase to děsný ticho. Nakonec jsem řekla něco v tom smyslu, že to bylo hezkých pár týdnů, a že mu děkuju. A byla to pravda. Chvíli jsem si připadala jako jinej, šťastnej člověk - ale to jsem nebyla já. Takže jsem se rozloučila a znova mu popřála hezký prázdniny, on udělal to samý.
Pak tam stojím dole na chodbě, a pomalu mi to dochází. Je konec. Ukončila jsem to.
Ale já ho pořád ráda mám a ještě nějakou dobu mít budu, jenže tohle by prostě nefungovalo. Znám to. Naneštěstí.


Čekám na slzy, ale nepřicházejí, aby mě osvobodily...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama