Hledači

10. července 2012 v 11:20 | NαΣnsi Seuτa |  Hledači
Na dovolené mě napadlo zkusit něco kapku drsnějšího. Tak tady to máte. :)

- Začátek


V Pesmondu obvykle nebývá horko, ani v červenci. Ale jako by se proti mě všechno spiklo, slunce vykouklo zpod mraků právě teď, když prožívám malé osobní peklo.
Zacloním si dlaní čelo a mračím se na tu spoustu světla, co mě uhodila do očí, když jsem vyšla z domu, připravená na pravidelnou denní návštěvu policejní stanice.
"Nazdárek, Charlie," pozdraví mě mladík(nebo spíš muž, není nám už patnáct), sedící na schodech.
"Milesi," řeknu. "Tedy, promiňte, seržante Mitchelli."
Miles se nedávno přidal k řadám městské policie - proč, to je pro mě záhadou. Odjakživa to byl takový rebel, co ve škole stěží prolezl a jen málokdy nepřišel zhulený... nebo pod vlivem něčeho jiného.
"Víš, že si na takový hlouposti nepotrpím," ušklíbne se a pozvedne pravou ruku s kelímkem kávy. "Něco na zahřátí."
Zvednu obočí, ale kafe si vezmu. "Děkuju... trošku jsi to neodhadl, nemyslíš?"
Nespokojeně potřese hlavou. "Nevděčnice.Tak teda něco na povzbuzení."
"To potřebuju," kývnu. "Nějaké zprávy o Carly?"
Miles se zatváří nejistě. Nejdříve se napije ze svého kelímku, který si odložil vedle sebe. "Kvůli tomu jsem tady."
Chvíli mlčím. "Našli jste je?"
"Je to složitější, ale ano. Našli." Nervózně si podrbe světlé strniště na bradě. Úplně se neoholil už léta. "Odvezu tě na stanici."
Posunu si sklouzávající zelenou plátěnou tašku víc na záda. "Dobře, díky."
Usadím se na místo spolujezdce a pohledem hypnotizuji čelní sklo. "Je mrtvá, že jo?"
Periferním viděním zaregistruji zavrtění hlavou. "Není."
Rázem se mi o něco projasní mysl. "Proč jsi mi to neřekl hned?! Díky bohu. Je na stanici? V pořádku?"
"Ne."

Policejní náčelník mě sleduje laskavým pohledem. "Jste Charlotte Monroeová?"
Beze slov přikývnu.
Drobná žena stojící vedle něj si cosi poznamená do papírů. "Starší sestra pohřešované Carly Monroeové?"
"Ano."
"Vaše sestra se svými přáteli prozkoumávala starou továrnu, kde se údajně dějí podivné, nepřirozené věci." To není otázka. Je to jen ověřování faktu.
"Přesně tak."
Je to týden a dva dny, co odešla. Tři dny, co ji oficiálně pohřešujeme. Říkala, že se zdrží maximálně čtyři dny, když se výzkum prodlouží, dá vědět. Nedala.
Na nástěnce se usmívá sedm lidí. Ale jen Carly má pod sebou stále nálepku "pohřešovaná". Přejíždím pohledem všechny ostatní obličeje. Mads. Inna. Kyle. Cam. John. A Nate, Madsin bratr.
"Co to znamená? Jaktože je Carly pořád pohřešovaná?" zašeptám.
"Protože jsme našli jen šest těl," sdělí mi policista bez obalu.
Ví, že potřebuji čas, abych tu zprávu vstřebala. Dlouhých pět minut mlčím. "Copak ji někdo unesl?"
Muž zavrtí hlavou. "Vlastně by její štítek měl znít ,na útěku'."
"Nerozumím."
"Víte, že si všechno dokumentovali? Natáčeli na kameru," vysvětluje náčelník. "Našli jsme ji kousek od nich. Byla úplně zničená, ale film přežil. Měli bychom ho pustit i vaší matce..."
"...ale po domluvě jsme se rozhodli, že ho nejdřív uvidíš jen ty," dokončí Miles. "A pak řekneš, jestli si myslíš, že by to zvládla."
Oba dva je vytřeštěně sleduji. To musí být zlý sen. Chci se okamžitě probudit, ale nejde to.
"Je to velice... okultní záležitost," prohodí policista jen tak do vzniklého ticha. "Všichni tady jsme z toho nesmírně zmatení."
Tím mi ale na odvaze vážně nepřidal. Sakra, tohle není fér. Všichni byli tak mladí, nejstarší byl Nate, a to mu bylo teprve dvaadvacet. A Carly osmnáct.
Zhroutím se na měkkou pohovku, televize a hrozba filmu s ní spojená se tyčí přímo přede mnou. "Dobře. Tak to pusťte, ať to mám rychle za sebou."
Miles zapne televizi a vloží do ní DVD. "Dobře jste to zrestaurovali," poznamenám kousavě.
Pokrčí rameny. "Moje práce to nebyla."
Pak se usadí vedle mě a na dálkovém ovladači zmáčkne PLAY. "Bude to dlouhé."
Rozhlédnu se po místnosti, náčelník a ta žena jsou tu pořád s námi, ale stojí. Dokonce kriticky sledují Milese, že si sedl vedle mě.
Zrnění kamery přestane a ta zabere roztřesený obraz továrny, která stojí kousek za Mads, zubící se na kameramana. "Točíš, jo?"
"Samozřejmě. Klapka, á akce," zahuláká Nate. Je divné slyšet jejich hlasy a smích, když vím, že jsou mrtví.
"Tak fajn. Takže, lidičky," v pozadí se ozve zdušený smích, ve kterém rozpoznám Carly a Innu, "tohle to za náma, to jsou bývalá Pesmondská jatka. Údajně jsou dějištěm paranormálních jevů - a my jsme tu, abychom to ověřili. Takže začínáme!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Billymeero Billymeero | E-mail | Web | 15. března 2017 v 5:27 | Reagovat

wh0cd735952 <a href=http://cialisonline2017.com/>cialis online pharmacy</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama