Stráž - Epilog

6. prosince 2012 v 18:29 | NαΣnsi Seuτa |  Stráž
Tak. Konec. Uplynul skoro rok, co jsem tuhle věcičku začala psát. Za tu dobu se udála spousta neuvěřitelných věcí, které mě změnily a tím pádem se podepsaly i na knížce. Není to nic světoborného, ale jsem spokojená. Je to moje "prvotina", když to tak řeknu, a některé věci už prostě lepší nebudou.


Bylo chladné lednové ráno, na obvyklé floridské podnebí dost neobvyklé.
Většina lidí se ještě ani nevyhrabala z postelí, ale na ulicích se přesto pohybovalo pár osob. Buď ranních ptáčat, workoholiků… nebo těch ostatních, kteří si přejí být raději neslyšeni.
Jedním z nich byla průměrně vysoká černovláska s medovým odstínem pleti, z té však nebylo nic moc vidět. Na sobě měla oblečený drahý růžový svetr s módním mohérovým vzorem, u krku polorozepnutý, ten však halila tenká hnědá šálka, téže spíš pro dojem elegance než ochrany zdraví. Hlavu dívce kryla šedá vlněná čepice, jakási obdoba kšiltovky pro chladnější období. Na svět hleděla ledově modrýma očima s malinkými panenkami, ze kterých čišela úskočnost.
Jmenovala se Vivian.
Pohrdavým pohledem si měřila všechny kolemjdoucí, nakonec však zapadla do malé nenápadně vyhlížející uličky a zmizela v jakési kavárně, ze které čpěl cigaretový kouř.
Tiše se usadila u rohového stolku a netrpělivě poklepávala červenými nehty o lakované dřevo. Obsluhu požádala o zelený čaj s citronem, ale neupila ani trochu.
Vytrvale studovala pohledem dveře, snad někoho čekala.
O půl hodiny se skutečně dotyčný objevil. Tedy dotyčná. Vysoká opálená žena s tmavými vlasy, zahalená v černém kabátě, s elegantními černými brýlemi Chanel na obličeji.
Nesundala si je ani po příchodu.
Bez pozdravu pokračovala k Vivianinu stolku a posadila se na druhou židli. "Je pěkné ráno," poznamenala.
"To ano," přisvědčila dívka.
Žena se rychle rozhlédla po lokálu. Nikde nikdo, kromě obsluhy věnující se ranní kávě. "Zatím jde všechno podle plánu?" ujistila se.
"Samozřejmě," odpověděla Vivian docela klidným hlasem. Ve skutečnosti však zatínala pěsti do sedačky. Italka byla sice spolehlivá, pokud jde o dodávky peněz i jiných věcí, její informace vždy přesně seděly, ale i přesto… Bála se jí jako každý rozumný člověk, kterým jistě byla.
"Ale Arianne nic netuší," pokračovala Italka.
"To ne," pokrčila rameny. "Ale jsem si jistá, že na to brzy přijde."
Žena upila Vivianina čaje. "Doufám."
"Jsou toho teď plné noviny," zašeptala dívka ještě tišším hlasem než dosud. "Proč vlastně?"
Italka pozvedla klenuté, perfektně upravené obočí. "Proč musela Sally Websterová zemřít?"
Vivian přikývla.
"Věděla toho až moc - i nějaké věci, které Arianne vědět nemá." Usmála se ohromujícím, ale krutým úsměvem. "A taky mě už štvala."
"Rozumím," řekla dívka jenom. Popravdě vraždám a všem těmhle věcem zrovna moc neholdovala a nerozuměla jim. Ale nemůže si teď dovolit couvnout.
"Bylo otázkou času, kdy se jí začne na něco ptát," dodala žena.
Vivian znovu pokývala hlavou. Ve světě, ve kterém teď žila, nevydrželo žádné jméno v oběhu déle, než dva měsíce. Ten, o kom se začalo mluvit, to měl spočítané.
"Nejdůležitější pro ale je, aby se Arianne nedozvěděla zásadní věc." Italka skončila v napínavé části, a moc dobře si to uvědomovala.
"Jak věc?" zeptala se okamžitě dychtivě Vivian. Její mysl vytvářela různá šílená odůvodnění, od jmění zakopaného pod městem po golema ve sklepě.
"Něco, co věděla jenom Sally."
Vivian našpulila spodní ret jako nespokojené dítě. "Prosím, řekni mi to."
"Pořádně mě poslouchej - myslím to vážně. Nikdo se totiž nesmí dozvědět o dvojčatech."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kapkapovidek kapkapovidek | 6. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

krásně napsáně líbí se mi to má to zajímavý konec =)

2 Naensi Naensi | 6. prosince 2012 v 18:51 | Reagovat

[1]: děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama