Dotek dna

Kája, první část

12. května 2011 v 18:18 | Naensi

Jsem hloupá. Samozřejmě to vím. Jenže... však to znáte. Každej má nějakou závislost. Slabinu. Achillovu patu.
A pak, když máte na chvíli čistou hlavu a přemýšlíte nad tím, jak vyplnit ten čas, když si balíte další marjánku, si uvědomíte, že... že jste padli fakt hluboko. Položíte si otázku: Můžu dopadnout ještě hůř?
Než ale stačíte vymyslet odpověď, jste hotoví a tetelíte se očekáváním štěstí a veselí, kterému propadnete. Je to fuk.
Vtáhnu kouř a vyčkávám na "oučinky čarodějnýho bejlí". V autě vyhrává Sbohem lásko.
A mě už je jedno, že doma čeká máma s večeří. Že můj pes by potřeboval vyvenčit. Že náš Opel stojí na kopečku, vedle mateřské školky. Že nás pozorujou lidi, co bydlí poblíž.
Protože jsem pod vlivem a všechno mi je fuk.
Jsem narkotička.
"Do hajzlu," vyjekne Miriam a dveře vedle mého sedadla spolujezdce se otevřou a já se skutálím na asfalt.
 
 

Reklama